Za videa děkuji M.Vokrouhlíkovi, když jsem viděla slow motion videa, zcela vážně jsem se rozhodla, že musím začít něco dělat – se sebou ! Naštěstí je Zamba opravdu hodný pes a ještě stále se mnou běhá ! 
Jako minulý rok i letos jsme se se Zambou pokoušeli kvalifikovat na EOJ 2012. Zamba se hooodně snažil, já mu to hodně kazila a výsledek toho všeho je takový, že se nám podařilo dostat se na 2.místo v bodové tabulce (kat. medium – junioři) a tak, někdy v půlce července vyrazíme do Rakouska na EOJ – díky Zambo ! 
Zamba dneska slaví své 5.narozeniny a my mu přejeme jen to nejlepší, hodně štěstí a tolik důležitého zdraví !
Zamba je neobyčejný pes a jsem moc ráda, že ho máme ! Je nesmírně hodný a laskavý, zároveň nadšený sportovec a vždy se tak nějak ocitne vedle mně – v každé situaci je tím pravým týmovým hráčem.
Když jsem v roce 2007 hledala nějaká volná štěňata šeltií k odběru, chtěla jsem štěně jedině zlaté barvy. Pak jsem ale narazila na Zambu, který mi dal lekci přímo z počítačové obrazovky, při pohledu na jeho fotku ..
Zamba sice není zlatý navenek, ale má cenu skutečného zlata !
Takže, všechno nejlepší celému merlatě zlatému vrhu “Z” Moravské srdce !
1. Agility Jahresmeister/Champion, Felixdorf, AT
Rok 2011: Já: „Holky (Kopřifky), musíme už jet někam do zahraničí na závody …“ holky: „jo, to je super nápad, to fakt musíme a pojedem ..“ Konec roku 2011: „Tak, letos jsme nikde nebyli, ale příští rok už určitě pojedem … jj.. pojedem, jasné, joo, v klidů“ 
A jelikož mně se hodně líbí, když můžu vyjet někam za hranice, rozhodla jsem se vše vzít pevně do svých rukou. Hned na začátku roku jsem vznesla různé návrhy, kam všude by jsme mohli jet, no všechno bylo nekompromisně zamítnuto, protože: „já nemůžu v sobotu“ .. „já zas v neděli“ … 
Nakonec jsem se ale dočkala …..
Když jsem v Rakouském termínovém kalendáři konečně našla závody, které by nebyly od českých hranic zase tak daleko a rozhodčí pro mě také celkem zajímaví, rozhodla jsem se tam Kopřifky prostě „dotlačit“. Naštěstí, jak už dávno všichni víme, Kopřifky mají pro strach uděláno a bláznům vycházejí vstříc, takže, ačkoli mohla jet vlastně jen Vendulka, tak jsme se konečně hecli a rozhodli se přihlásit … ani jsi nepamatuju, jestli jsem se ptala mamky, zda se vůbec můžu přihlásit …
Naše video ze závodů v Olomouci, jen pro nebojácné povahy !
Po nezdařilém a pro mě tak nezábavném minulém víkendu jsme vyjeli na závody do Olomouce, kde se běhalo na naprosto dokonalé umělé trávě – na lepším povrchu jsme se Zambou jakživ neběhali !
Nejlepší závody jsou takové, kdy se ráno stihnu dostatečně vystresovat – ještě před závody .. moje navigační schopnosti vyšly ze cviku a tak jsme si po ránu s mamkou dali malou okružní jízdu olomouckým centrem .. jedním uchem poslouchajíc Vendu (alias přítele na telefonu – online navigace), druhým uchem ignorujíc mamčino řvaní, kde to ***** jsme a kam máme ***** jet … Až jsem řekla:”Vendo, jsme na nádraží, přijeď pro nás” – konec hovoru … Jak jsem řekla, tak se i stalo, Vendul pro nás přijela a my šťastně dojeli na místo závodů ! (Tímto Vendě Kopřivíkové oficiálně děkuji ! )
No, na závodech se dělo asi to, že jsme prostě začali běhat, počasí nic moc, ale dalo se, povrch úžasný, organizace – trošku pomalejší, ale budiž
Se Zambou jsme zaběhli jump s jedním odmítnutím, zkoušku MA2 také s jedním odmítnutím na 2.místě a závěrečné agility “čistě” – jen s pár mega velkými nesrovnalostmi na 1.místě .. jo, ale měla jsem radost, běhalo se fajně !
V neděli se mi nechtělo vstávat – a to tak, že vůbec, takže jsem ani nevstávala a vstala jsem až později
A jelikož už se blíží konec, ke kterému netrpělivě směřuji, “report” z neděle bude velmi krátký …
Tentokrát jsme dojeli úplně v pohodě ! Jako první se běželo agility – DIS, pak zkouška MA2 – s chybou, 2.místo (Zambošák si asi všiml nedělního data a udělal si letecký den .. ), no a zbýval jump, jakože hezky jsme ho zaběhli .. po tom nešťastném DISku hned na začátku ..
Toto je ten moment, kdy jde všechno do háje
Nicméně, parkury, které stavěla Jitka Maroušková se mi líbily, Zamba se mi líbil, společnost se mi líbila, povrch se mi líbil, počasí – aprílové, pondělní vstávání do školy – zabijacké .. jednoduše, stará dobrá klasika !
Jo a ještě, strašně “vážně a profesně” jsme to naše běháni pojali ..
nástup na start
Video – jednou nějaké bude !
Za fotky děkuji Míši Táflové !!!
… aneb jak jsem myslela, tak jsem i udělala !
V neděli 25.3.2012 se v Prostějově sešla parta “nadlidí” a pustili jsme se do organizování tohoto závodu 
Já měla velmi jednoduchý úkol, sehnat nějaké sponzory ( tímto moc děkuji všem sponzorům, jsem si jistá, že ceny se vítězům líbily ! ), no a pak jsem jen ráno opět zkomolila pár jmen – brnkačka
Horší to už ale bylo, když jsme měli jít běhat, nějak jsem postrádala nadšení a zapálenost pro věc … 5 měsíců jsme agility víceméně netrénovali, trénovat jsme začali až dva týdny před těmito závody a dva týdny před závody jsem zjistila, jak strašně jsme za těch 5 měsíců zamrzli a zapomněli .. k tomu se přidalo mírné oteplení a psíci o 60% pomalejší .. nejhorší na všem jsem ale samozřejmě já – aneb jestli mě to agility nezačne zase rychle bavit, tak to asi raděj zabalíme, těžko říct, jak tahle sezóna bude vypadat, jestli vůbec bude nějak pokračovat .. ale je teprve konec března, na nějaké silné závěry je ještě brzy, ne ?
Otrávená já = otrávený Zamba = příšerné běhy …
Petr Noga nás pěkně odrovnal hned na začátku, kam jsem si stoupla, tam byla překážka, kam jsem se podívala, tam byla překážka – vzdálenost jedné překážky od druhé byla v průměru 5m – tohle mi tak nejde !!! Cítím se a jsem jako slon v porcelánu, tedy tyto běhy byly opravdu hrůzné ! Na řadu přišly parkury od Slávky Podmolové – tyto parkury se mi líbily a to hodně, bohužel, Zamba už neběžel skoro vůbec a já jsem byla otrávená čím dál, tím víc .. jo, když vidím, že něco neklape, nejraději bych den ukončila a začala zase někdy příště od začátku, když není něco podle mých představ, nemám ani chuť se snažit – je to negativní vlastnost, ale už jsem se tak jednou narodila .. Mám ráda 100% výkony od obou, ne 20% od každého … nicméně, Zamba byl zlatý, je pes, který se přizpůsobí, tedy, když mě se nedaří, tak on mě z toho nevytáhne, ale podrží a je v tom se mnou, tedy nedaří se ani jemu, jsme super tým, ne ?
Ena si ve volném čase lítala po cvičáku s pozitivně naladěným ocáskem a sháněla kus žvance, kde se dalo – že prý “bázlivá” pyrenejka .. prd bázlivá, herečka je to !
Od příštích závodů startujeme se Zambou opět v kategorií A2 – prostě se tam víc cítím “jako doma”
No a než nebudu mít náladu se na nějaký agility trénink laskavě dostavit, tak budu dělat to, na co náladu mám a co mě baví – chodit večer běhat (samozřejmě se psama), snažit se o nějaké to frisbee atd.. atd.. prostě bavit se a nenudit se !
