Jak zůstat nohama na zemi ;)

Tento víkend jsme po delší době strávili mezi překážkami a to konkrétně v Hlučíně na závodech, které pořádal klub z Mokrých Lazec. Vyjížděli jsme už v pátek, tedy já, psíci a Kopřifky (taky s psékama).

Sice už byla tma, ale já dobře viděla, kam se to jdeme ubytovat, jsem citlivka, takže hotelový dům Hlubina a jeho prostředí mě moc nenechávalo klidnou, ale měli jsme, co jsme potřebovali. S námi na pokoji byla ještě Monča s Belgi a Jamou – dobře pro mě, strach z nočního přepadení byl o to menší, ale stejně jsem moc nespala, že 😀

A teď teda k nám ( hlavním hvězdám 😀 ) a nadpisu tohoto článku.

Se Zambou jsme zaběhli úvodní jump, nijak extra, ale stačilo to na druhé místo, časově to nebylo úplně ideální, no jo .. tento rok jsme jak na skluzavce. Jednou je to průměr a jednou se zas zadaří a nevypadá to špatně, nicméně tenhle jump byl průměrný až lehce podprůměrný, ale říkala jsem si, po delší nucené pauze a po skoro roce na písku, to není tak zlé … a nebylo ! Následně se ukázalo, že to bylo dobré, to co nás čekalo, nikoliv ! 😎

Zkouška A3 a nervy jak u malého děcka, prostě před trojkama mám z neznámého důvodu respekt, zvláštní, že ve škole jsou spíše vítané 😀 Po kladině se ostře zatáčelo, ale Zambova zóna byla luxusní, až jsem se sama divila, škoda, že jsme se pro jistotu diskli už o překážku před kladinou !

… Jaký šok mě ale čekal v nadcházejících bězích s kladinou, Zamba si řekl, že jsou mu čtyři a chtělo by to zas vymyslet nějakou „hot news“ ( ne, že by jsme měli vůbec nějak vyřešené ty staré výmysly, ale šel do toho po hlavě ) .. nějak se mu nohy netrefovaly, kam měly, takže v neděli jsem obě kladiny opravila, nebyly moc hezké, ale lepší …

No, takové malé resumé pro zorientování: jeden čistý běh a čtyři disky.

A byl tu poslední jumping, chtěla jsem si trochu zvednout náladu, ale marně, tunel mé očekávání zcela zhatil .. díky ! 😀

Jednoduše, zase nás všechny všemožné síly pěkně vypekly a tak jsme se domů vrátili se staženou zadnicí a respektem před ostatními týmy, např. taková Safča od Barči Sajdokové, není to taková doba, co se jí narodila štěňátka a jak krásně jí to běhalo ! Nebo Zen, Zambův brácha, po těžkém úraze, dlouhé pauze a snad roku neagilitění jim to šlo parádně ! Klobouk dolů ! 😉

No .. a jak teda zůstat nohama na zemi ?!

Sem tam zajet na „obyčejné“ závody a podívat se kolem sebe a hlavně NA sebe !   (neuškodí pojistka: pár přátel bez slintavky nebo šedého zákalu O:-)

____________________________________________________________________

Pozn.: Poslední dva odstavce berte s rezervou, zvláště poslední závorku pochopí jen málokdo, přesto si ji neodpustím O:-)

Štěňátka rostou nějak rychle :)

Aneb vyhrabala jsem jedno staré video a vzpomněla jsem si, jaké to bylo, když byla Ena ještě mrňavá .. tak malá, tak sladká, tak milá … ❤ 🙂

Prostě ťutík 😀

A teď, teď už je to velká holka, drsňačka, neumí o nic víc, chlupů taky nemá víc, ale úplný hňupík už to taky není, jak rychle to štěňátkovské období uteklo ! 😀