PF 2012

Reklamy

JÁ JSEM ENA !!! … a ty jsi kdo ?

… Aneb něco málo o Eně a pyraňkách z mého pohledu 🙂

Samozřejmě, název tohoto článku je zcela chybný a smyšlený, Enu by nikdy ani nenapadlo se na obdobnou otázku ptát 😛

Když jsem si pořizovala Enu, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, její pořízení nebylo nijak plánované, jen jsem se nějakou náhodou zahleděla do její fotky. Na fotce nebylo skoro nic, pouze nějaký černý flek z profilu, z fleku vystrkoval špičatý čumák a z pohledu jakoby vyzařovala všechna upřímnost, faktem ale zůstává, že něco takového jsem v té malé fotce viděla jenom já 😀

Najednou jsem doma měla nějakého černého psa, věděla jsem o něm méně, než když jsem si pořizovala Zambu, standart jsem si přečetla, až když už u nás byla nějaký ten den…

Na Eně bylo znát, že nás šetřit nebude, jakoby už měla vytvořený nějaký životní styl a nehodlala ho nijak měnit a už vůbec ne přizpůsobovat ho někomu jinému, to se ale bilo s jejím štěněcím věkem, kdy venku poznávala nástrahy života. Nechtěla bych v tu dobu být v její kůži. Představte si, že máte svůj svět, který Vám ve všech ohledech vyhovuje a tak nepotřebujete mrhat časem na poznávání čehokoliv ze světa, který je vám šuma-fuk … V tom Eniném světě zřejmě nebyly žádné auta, žádní dotíraví psi, jen hodně volného prostoru, nějaké ty hračky, hoodně jídla, nějaký ten mělký potok, aby se v něm dalo napít a namočit packy. .. No a teď si představte zase mě, coby majitele, který se do toho jejího světa dostane jedině přes cestu po které jezdí auta, přes kousek přírody, kde narazíte na spousty nevycvičených a tím pádem neodvolatelných psů od těch vašich, tak, co uděláte s malým štěňátkém, které má v hlavě opravdu jasno, jak co bude řešit byť poněkud nevyhovujícím způsobem ?

A to dodám, že jsem za sebou měla výchovu malého Zambouše který se nebyl schopný vyvenčit, když po cestě přejelo jedno auto atd… Ale Zamba měl „jen“ strach, který byl způsobem jeho neznalostí okolního světa …

Jo, vezměte si klikr, ten to zpraví, postupně problém vyřešte .. jenže u Eny žádné postupně není, je buď a nebo, buď je veselá a spokojená nebo přesvědčena, že něco musí zneškodnit, zbavit se toho !  Jednoduše, myslím si, že pyrenejský ovčák je pes, který nikdy nic nedělá „jen tak“, nikdy nic neodflákne, naopak, je přesvědčen o své a jediné pravdě, nic není problém, všechno může udělat, čehokoliv dosáhnout – je pánem svého světa a je na Vás, aby jste si do něj našli dveře, pak ale máte příležitost být velmi šťastný a spokojený majitel svého psa s rozdvojenou osobností – anděl a čert v jednom těle !

Zkoušet na Enu jakýkoliv nátlak bylo a je zbytečné, protože jakýkoliv pokus typu „já jsem tvůj pán a ty mě budeš poslouchat !“ se Vám v tu chvíli nekompromisně vrátí – jakoby jste hráli tenis, nebo si jen pinkali o zeď …

Když jsem teda Eně chtěla vysvětlit, že (např.) auta patří mezi věci, které musí být akceptovány, tak jsem v první řadě musela přijmout fakt, že auta můžou být akceptovány a to pouze v tom případě, že jim to Ena dovolí, až pak mohl začít nějaký „výcvik“, kdy se Ena i 15 minut před přechodem  silnice dívala na auta a přemýšlela, jestli je tedy může akceptovat, pečlivě studovala jejich pohyb a vlastnosti, pak si počkala, až po silnici žádné auto nepojede a mohlo se vesele přejít (toto je samozřejmě velmi zkrácená verze 🙂

Aby tento článek také někdy nabral konce, dovolím si shrnout pár věcí.

Ena (a myslím, že tohle by se dalo říct i o jiných zástupcích daného plemene) žije vždy „tady a teď“, nepodřídí se, ale dá Vám možnost vstoupit do jejího světa, který stojí za to poznat. Co si usmyslí, to taky udělá („mám hlad, jídlo tady bylo, je a bude, tak se jdu najíst“ – nezáleží na tom, jak dlouho jí hledání jídla zabere času, co všechno pro to bude muset udělat a jaká místa objevit, ale vždy bude mít, co chce – důslednost je dobrá věc, např. u Zamby funguje skvěle a to již po velmi krátké době .. no Ena ?? Ta bude zkoušet pořád – zakázané ovoce chutná nejlépe ! Když s něčím nesouhlasí, okamžitě o tom víte – a to si pište, že raděj nějak zařídíte, aby se nesouhlas proměnil v souhlas ! 😀

A nejdůležitější věc: ona je nejlepší ! A proto, když potká např. svoje příbuzné Jackie, Kejsi, Dorku, Elianku.. dělá, že tam vůbec nejsou – ona je jediná – takže je docela sranda, když se na závodech potkáte s „rodinkou“, že si pejsci pohrají a oni si jdou čuchat každý na jinou stranu.

Myslím, že toto plemeno je vhodné pro opravdu velmi úzkou skupinu lidí, ale ..

Pokud máte velké pochopení, rádi trávíte se psem svůj volný čas, netrváte na tom, aby se Váš pes řídil podle hodinek, ale naopak on udává čas těm vašim, rádi se smějete a rádi děláte věci, které se ani zdaleka nepodobají nějakým pravidlům, máte šanci poznat i jiný svět…

Jo a na nějaké čtení knih o výchově pejska se vykašlete, pyreneják si Vás už vychová sám !

Ne každý mi musí a dá za pravdu, proto připomínám, tento článek jsem napsala já a je v něm tedy to, co si myslím a vidím, ale každý má jinou barvu očí .. 🙂 

Je tady prosincová aktuálka !

Matně si vzpomínám na začátky své „kynologické dráhy“, kdy jsem jako velký nadšenec prolezla několik webů denně (samozřejmě o psech) a také já jsem dbala pečlivě o to, aby ty mé byly vždy aktuální a nechápala lidi, co mají aktualizace např. jednou za měsíc a delší dobu … S nástupem jistého facebooku a možná nějakým tím mým duševním vývojem (spíš to bude tím facebookem) jsem i já začala od webové prezentace odcházet. Až se to dostalo do nynější fáze .. tedy aktualizace a to velmi krátké cca co jeden – dva měsíce.

Naštěstí pro webovky je tu jistá věc, která mě dovede k aktualizaci „dokopat“ – škola ! Kdykoliv se mám učit, obrátím se na nějakou jinou aktivitu, která je samozřejmě v tu chvíli nutná a vyžaduje okamžitého vykonání ! 😉

(foto: Lubomír Roubínek)

No, aby tu bylo i něco o mých psech, tak asi pár řádků napíšu. Začnu Enou, moc tu toho o ní není 😀 Pokud by chtěl někdo napsat x-dílnou knihu, jsem přesvědčena, že by mu Ena byla dobrou předlohou, každý den s ní je veselý, bláznivý a tak trochu jako z jiného světa, ráda bych někdy napsala nějaký článek o Eně a o plemeni pyrenejského ovčáka, ale nikdy nevím, kde a jak začít, kdy skončit a čím ten článek vyplnit, protože slova někdy nestačí! Je to opravdu zajímavý tvor 🙂 No, ale o čem tak trochu můžu psát i víc konkrétně je její „agilitní kariéra“ – ano trénujeme velmi „často“ …  13.prosince bude mít Ena 18 měsíců, což znamená, že by už mohla oficiálně závodit – taková akce se ale ještě nějakou chvilku konat určitě nebude, je sice moc šikovná, vnímavá a hlavně jí to baví a chce, ale moc toho neumí(e) .. takže nějaký ten náš oficiální start je ještě v nedohlednu 😎

Pro představu se můžete podívat na video: 

  Krátký komentář: 38cm Ena se snaží po delší době dostat do kondice a utřídit si pár myšlenek v hlavě 😀 Slalom učený metodou 2×2 (doporčuji!), ještě si není úplně jistá, ale věřím ji ! Něco se povede, něco zase vůbec, prostě pro mě je to ještě „agi mímo“ a nijak nespěcháme, zóny jsou v nedohlednu.. je s ní ale radost běhat, je veselá ! 😎

Nom .. a co Zamboš ? Ani tento rok pro něj nejspíš není výjimkou a proto dodržuje „zimní spánek“ jak poctivě se jen dá 😀 Trošku agilitíme, během zimy ho chci potrápit i jinými psími aktivitami … krom toho je to poslední dobou velký mazel a tak trochu si z nás dělá srandu… jednoduše Zamba – pan pes 🙂