Návod nepotřebuji !

Už jsem se párkrát setkala s lidmi, kteří se mě za každou cenu snažili přesvědčit, že nutně potřebuji „pomoc“. Ideálně si zaplatit nějaký seminář či online kurz skrz webové stránky vlastněné nějakým známým zvučným agility jménem. Tito lidé vypadali celkem přesvědčivě, ale přesto nebyli úspěšní, alespoň ne se mnou…

„Neumíš si hrát se psem.“ nebo  „Musíš si hrát se svým psem tak, aby to mělo nějaký systém a smysluplné využití !“ (ideálně vše pojmenovat nějakým cool anglickým názvem a sestavit denní program her, minutu po minutě :))) — Nicméně, tady někde jsem přestala poslouchat a naopak začala vzpomínat, jaké to bylo, když jsem si ve svých dvanácti konečně přivezla Zambu domů. Zrovna začínaly prázdniny a já jsem byla tak nadšená, že jsem ráno vstala, vzala štěně a domů se vrátila až na oběd .. no a jak to asi vypadalo odpoledne ? 😀 A co jsme celou tu dobu dělali ? Hráli jsme si … mimo jiné se při tom Zamba (tak nějak sám) naučil aportovat, běhat, spolupracovat se mnou, bavit se se mnou a o jeho socializaci ani nemluvím…

Jsem přesvědčená, že za ty dva měsíce jsme si spolu vytvořili něco, z čeho žijeme dodnes  – „vztah.“ Zamba mi plně důvěřuje, což se např. projevuje i u jeho nepříznivé reakce na střelbu – chvilku to trvalo, ale dneska za mnou přijde a věří mi, že ho zachráním 😀 dokonce se mnou dokáže pracovat ! (Kdo Zambu a jeho reakci na střelbu zná, ví, jaký je to zázrak !)

U všech těch her, které jsme spolu hráli a hrajeme, jsem se o něm (i o psech obecně) tolik naučila, tolik jsem toho vypozorovala…

Nepamatuji si na den, kdy jsem poprvé zjistila, že jednoho dne chci psa, ale vím, proč jsem ho chtěla .. Komu jinému bych mohla dávat maso, které mi zůstávalo na talíři a rodiče mě nutili ho sníst, s kým jiným bych mohla běhat po venku a hrát si s ním i doma, kdykoliv, bez ohledu na to, zda ho jeho  rodiče pustí ven, nebo se tomu dotyčnému zrovna chce („nevýhoda“ lidských kamarádů :).

Ráda bych věřila tomu, že každý, kdo má psa si s ním umí hrát sám od sebe, protože takový člověk si psa pořídil z podobných důvodů jako já a ne proto, že psa si teď pořídili i sousedi a asi je to teď v módě …

Nikdo s mými psy není tak často a dlouho jako já a taky si myslím, že své psy znám nejlíp, proto se v první řadě spoléhám na sebe a pak hledám pomoc jinde a samozřejmě, že ji hledám, inspiruji se apod.. ale, věřím, že mám „jakýsi cit“ pro své psy, stejně, jako každý  jiný majitel psa. A proto si myslím, že ten, kdo si neumí hrát se svým psem přirozeně, ten buď nemá mít psa, nebo se neumí vrátit do dětství … :)))

Závěrem bych jenom ráda dodala, že toto je pouze můj osobní názor a nikdo není nucen ho se mnou sdílet. Také bych ráda upozornila na to, že tento článek nemá poukazovat na žádné konkrétní skupiny či jednotlivce !

Reklamy

Jak jednoduché, že ?

Video maliňačky Yucy ve věku pěti měsíců – první trénink „opravdového“ agility 😎 Venda s ní před tím dělala jen nějaké ty triky, obíhání kolem stromů a takové ty štěňátkovské věci 🙂

A co moji psi ? Štvou mě 😀 Zamba má teď v plánu zimní spánek a Ena předvádí nepřekonatelnou techniku „jumping contacts“ 😀

Už se těším na trénink příští neděli 😀