Agility camp se Silvií Trkman, Slovinsko 2013

Popravdě ani nevím, jak tento článek začít. Byl to jen jeden týden, ale povídat bych o něm mohla do nekonečna…

Minulý rok jsem byla nadšená, ale nevěděla jsem, jestli se této akce zúčastním i letos. Dlouhá zima a v podstatě více než půlroční agility pauza ale způsobila to, že jsem se nemohla dočkat dne, kdy Silvia zveřejní termíny. Po zveřejnění termínů jsem byla trochu v rozpacích, protože ani jeden camp nevycházel na prázdniny .. ale co, škola nikam neuteče. Hned jsem psala SMS Verči Otýpkové, pak e-mail Silvii no a asi během půl hodiny jsem od Silvie měla i odpověď a zarezervovaná místa – dobrý pocit ! Zpráva i hned putovala na FB, aby se s námi mohli radovat i ostatní a potom už jen čekat a čekat 😛

image

Jo, nějak jsem v té euforií zapomněla sdělit mámě, že teda vlastně nebudu na začátku června ve škole, ale co, když si to platím sama, tak mi to přeci zakázat nemůže. 😀

Konečně, den odjezdu… 6 hodin dlouhá cesta a naše brblání s Verčou: „že kdy už tam konečně budem ?!“

Vyřítíme se ze zatáčky a konečně vidíme Lolabu land !

image

Začínalo se v pondělí, v 9 hod ráno a bez dlouhého úvodu se hned začalo běhat. Agility jsme naposledy viděly na QZ v Krupce, takže moje výkony byly úděsné. Byla jsem zoufalá.. naštěstí už to ke konci týdne bylo lepší 🙂

Tréninky byly moc fajn. Každý den jsme zaběhli tři parkury. Silvia je opravdu skvělý trénér ! Nebála bych se použít slovo nejlepší. Dvacet let zkušeností s tisíce psy a lidmi z ní dělají skutečného profíka, odpověď má snad na všechno a pokud ji nemá, během chvilky ji úspěšně vymyslí. Nejlepší ale je, že nikomu nenutí svůj styl, každému však dokáže poradit „na míru“ a v každém tak rozvíjí jeho originalitu.. Po každém dokončeném parkuru nám také řekla, jaké problémy jsme měli, jak je vyřešit, jak by běžela parkur ona (vzhledem k tomu, že má čtyři psy a každý je jiný, měli jsme většinou hned čtyři příklady) apod..

image

Letos se opět sešla fajn parta lidí z USA, Irska, Portugalska, Finska, Francie, Itálie, Rakouska … no, jednoduše, řekne-li mi někdo, že z ČR je to moooc daleko, tak mu asi zakroutím krkem 😀

Všechno bylo skvělé ! 😀 Krajina, počasí, agility, lidi, společné obědy, kde se stihne probrat spousta věcí .. představte si, že sedíte se Silvií a bandou cizinců někde v hospodě .. paráda ! 😀

Třešničkou na dortu byla volně přístupná wifina ….člověk se klidně může v noci, v pohodlí svého stanu, dívat na seriály, když nemůže spát, protože se mu chce na wc, ale bojí se ze svého stanu vylézt … to samozřejmě nebyl můj případ 😀

Bylo to nejrychlejších pět dnů mého života … probudila jsem se v pondělí a usnula v pátek. Když nastal čas odjezdu, myslela jsem si, že se snad rozbrečím (a to ne jen kvůli tomu zasr….. balení). Nikdy bych neřekla, že loučení agiliťáků může být tak dojemné .. no jo 🙂

Mám nespočet zážitků, co se týče agility, získala jsem několik nových poznatků a zároveň se utvrdila v mnoha názorech.

Silvia na konci tábora každému řekla, na čem by měl pracovat apod.. byla jsem hodně nervózní, naštěstí nás celkem pochválila a jen řekla, že potřebujeme častěji trénovat a některé věci trochu vyšperkovat 🙂

image

Na závěr už jen tradiční děkovačka: velký dík Verči Otýpkové za taxi služby, společnost a slova útěchy ve chvílích, kdy jsem se na tom parkuru opravdu hodně motala .. Eně za vynikající reprezentaci a za to, že je tak skvělá 😀 No a mamce za to, že se doma starala o Zambu, který s námi bohužel nemohl jet, kvůli zdravotním problémům.

Videa najdete na youtube, milion fotek pak na facebooku 😉

A kdo jede příští rok ? 😀