Ena a agility

Žití s Enou by vydalo nejméně na sto tisíc stran neuvěřitelných příběhů a zážitků. Nikdy bych nevěřila co všechno je možné zažít s tak malým psem, připomínajícího spíše nějakého voříška, který se toulá u popelnic. Je neuvěřitelné, jak velký charakter a kolik energie se skrývá v tak malém psíkovi !

Agility tvoří asi jednu desetinu našeho společného života a vůbec to není málo !

228487_435597609817330_323876792_nfoto: Jana Dretnik

Když jsem si Enu pořizovala, vůbec jsem nevěděla, co mám čekat. Můj první pes Zamba (šeltie) se vychoval úplně sám a udělá, co mi na očích vidí, od prvního dne jsme byli parťáky.

S Enou to bylo/je trochu jiné. Samozřejmě, pro pyrenejské ovčáky je typické, že se upnou na jednoho majitele a ne jinak tomu bylo s Enou, ale krom toho, že za mnou důvěřivě cupitala, jsem velice brzy zjistila, že ona sama mi má co ukázat a začala jsem cupitat spíše já za ní.

Kdejaký trenér psů by mi to vyčítal, ale já jsem ráda, že jsem ji tak brzy začala „pozorovat“ a „poslouchat“. Krom toho, že se od té domy směji každý den, jen když se na ní podívám, pomohlo mi to odhalit i různá tajemství tohoto úžasného a jedinečného plemene.

Tyto znalosti mi později pomohli i při tréninku agility.

Agility jsem s Enou začala trénovat, když ji bylo asi sedm měsíců. Nejdřív jsem ji mimo cvičák a překážky naučila téměř vše venku – jako např. rychle běhat, hrát si se mnou apod… Nepoužívala jsem klikr a většinou ani hračky a pamlsky, budovala jsem čistě vztah mezi mnou a Enou. Často, vlastně pořád jsem dělala a dělám to, co chce ona. Díky tomu se mi Ena otevřela a dělá vše na více než 100%. Výcvik agility byl potom pro mně velmi snadný.

Ena má tři roky, letos jsem s ní začala závodit a řekla bych, že úspěšně :). Vždy ale musím mít na paměti, že je to pes, který se chová jinak, než většina psů. Na závodech i na tréninku  hrozí vždy více potenciálních problémů, chyby se nepromíjejí, pokud bych hleděla pouze na úspěch, tvrdě bych narazila.

Ena mě naučila hrozně moc a to ne jen v oblasti výcviku psů, ale i v postoji k životu. Je to bezpochybně velká psí osobnost a to i bez toho, aniž by musela vyhrát nějaký velký závod.

1380099_10200631059965574_1320368027_nfoto: Lenka Wami Blachová

Pyrenejský ovčák je úžasné plemeno, ale jsem  přesvědčená o tom, že toto plemeno není vhodné pro většinu lidí. Potřebujete čas, pochopení, velkou trpělivost a „vnitřní klid“. Pokud Vám nepřijde vtipné, že po Vás pes skáče (a to prakticky bez přestání), škube Vás za rukáv a tak nějak si dělá co chce, tak pro Vás toto plemeno není vhodné.

Reklamy